PLAMENI LÁSKY ŽHAVÝ

Plameni lásky žhavý,
jenž zraňuješ tak jemně
středobod duše mé v nejhlubší hloubi!
Již nejsi ostýchavý,
chceš-li, pak vejdi ke mně,
spal roušku chvíle, ať se se mnou snoubí.

Ó žehadlo tak libé!
Ó darovaná ráno!
Ó měkká dlani, jejíž pouhý závan
života je mi slibem;
dluh a vše vyrovnáno,
když smrtí je mi nový život dáván!

Ó lampy ohněm žhnoucí,
v jejichžto zářivosti
jeskyně rozumu, v tom slepců kraji
tonoucím ve tmě tmoucí,
s lahodnou úchvatností
při tobě světlo s teplem vydávají!

Jak mírný, milující
procitáš již v mé hrudi,
kde ty jen přebýváš a tajně sídlíš!
Jak dech tvůj, chutnající
slávou a dobrem, mne budí!
Jak něžně svoji lásku se mnou sdílíš!